Marcel Duchamp: Umění šachu

Marcel Duchamp: The Art of Chess je první velká studie v anglickém jazyce, která se věnuje zkoumání toho, jak Duchampovy aktivity šachového hráče ovlivnily jeho umění.

Esej Francise M. Naumanna s názvem „Marcel Duchamp: The Art of Chess“ ukazuje, že chronologie Duchampova života probíhá paralelně s jednotlivými fázemi šachové partie – od zahájení přes střední hru až po koncovku – a odhaluje, jak se různé události, které nenápadně režíroval, podobají rozvíjejícímu se vzorci hry, která, pokud jde o hru umění, se stále hraje.

Esej Bradleyho Baileyho s názvem „Passionate Pastimes: Duchamp, Chess, and the Large Glass“ dokazuje, že Duchampova identita šachového hráče je tak důkladně propojena s jeho prací umělce, že tyto dvě činnosti jsou esteticky i koncepčně neoddělitelné. Tento vzájemný vztah je zvláště patrný v Duchampově mistrovském díle Nevěsta svlékaná svými mládenci, 1915–1923, známějším jako Velké sklo (Philadelphia Museum of Art), a v přípravné studii Devět malických forem, 1913–1914 (Musée National d'Art Moderne, Centre Georges Pompidou, Paříž).

Jennifer Shahade vybírá a odborně analyzuje patnáct Duchampových šachových partií, které jsou rozloženy Jeanem Sabrierem písmem, jež replikuje Duchampův Design pro šachové figurky (1918).